Zcela normální událost-normálního smrtelníka

3. května 2012 v 20:26 | Jakub Pavlík |  zamyšlení
Jednoho večerní ho klidu a ticha uvolněně se svým zrakem na krajinu upínám. Po půlnoční hodině si dopřávám relaxaci a odpočinek vždy, kdy zakrytá obloha mračny se otrhává, mlha se rozplývá. Pak spatřím zářívě světélkující a padající hvězdy, kde hlavním vodítkem mého zasněného zraku je nejviditelnější měsíc, kterým každým dnem v podmínce na jasné obloze dorůstá nebo ubývá, při pohledu střešního okna mého pokoje.
Všichni tvorové žijící v domě šli spát, až na mě. Odkrývám pokrývku a načechrávám polštář, odpočatý jdu spát. Přemítám, jako každý večer, celý strávený den od mého probuzení až do ranního úsvitu. Většinou dorazím kdesi do půli minulého dne a pak usnu.
Půl třetí, - hodina ranní…usínám, ale ještě při vědomí stále bdím. Na půli usínáním a v usnutí se ocitám.
Slyším kroky na patře, i přesto že všichni spí. Přibližují se k mému pokoji, slyším, ale nevnímám, zcela ignoruji veškeré narušující subjekty mého ušního perkusního bubnu. Kroky procházejí chodbou, pokračují dál, chodbou dál a dál, až přes práh pokoje. Postupují v rytmu metronomu v tempu 30. Téměř nervózně pomalé. Kráčí kolem mě dál, kolem mé postele, až k dalšímu pokoji, kde dveře jsou otevřené. Kroky se zastavily. Já stále bdím, ignoruji zvuky, ale vnímám, že někdo je v místnosti. Vrací se, prochází kolem mě, zastavuje se. Utichl. Už si říkám jen - někdo prochází se, náhle má pokrývka padá k zemi, já ale netuším, co se odehrává. Přikrývám se, odvaluji ke zdi, za peřinu zase táhne kdosi. V tu chvíli se probudím, všude tma. Právě nastal okamžik nikdy nezapomenutelný, takový strach v životě, nikdy nezažil jsem. Srdce silným bitím otřásá mé tělo. Z úst mi řine tlak tepu, strnuté tělo, zkamenělé není schpno žádného pohybu. Nacházím se v útrobách strachu.
Držím pokrývku, cítím tlak, soupeříme spolu. Můj nemrkající zrak je upřen do zdi, neohlížím se. Věřím, že zjištěná identita mého protivníka jen pohledem by byla pro mě smrtelná. Proto v kamenném stavu zůstávám. Srdce stále silněji a silněji bije, náhle pustí. Převalím se tiše, ve skoro nepohnutelném stavu, blíže ke zdi. Kroky u postele se rozpochodovaly a kráčely stejnou cestou až k místu svého počátku. Dále 3 hodiny bez spánku rozdýchávám nečekanou událost s neznámým paranormálním přízrakem.

Duch zemřelé osoby žijící dříve v domě? Zlý duch či démon? Přízrak z jiného podsvětí? Netuším, ale pro mě zcela normální událost, docela normálního smrtelníka.
Počet komentářů: 2
 

Smích života druhým

3. dubna 2012 v 11:11 | Jakub Pavlík |  zamyšlení
Chceš být radostný živ(á),
musí se zrnko zasmát.

Musíš dýchat život,
abychom zasadili strom.

Dotyk ti napoví,
usměv tě veselý.

Pohled z ní přináší obraz,
živý obraz.

Stud, jako síla skály.
Nelze narušit.

Majetek sebe,
je život nám dán.

Křik věty je přítomnost napětí.
Hádej změnu povahy, vždy prohraješ v zármutku.
Lidé se mění stále se přetvařují.

Nechceš neměj, máš= vyhrál jsi nad všema, a jsme nepřátelé minulých.
Přidat komentář

Splíny blázna

15. března 2012 v 20:37 | Jakub Pavlík |  zamyšlení
Nudná atmosféra mého černého pozadí,
je rostoucí bolest z radosti, že mám existenci.

Monitor mých očí,
je obraz v brýlých, lepší zrak.

Umím létat na podlaze bez jediného údu,
silná fantazie.

Učitel neslyší, přesto učí.
Ale my neslyšíme, poněvadž spíme.

Začal jednou někde a končí někde.

Proč tak píši? Mám splíny:-D.
Tak začni, však píši, moudrý blázen.
Počet komentářů: 1

Soustředění, žití

14. března 2012 v 19:32 | Jakub Pavlík |  zamyšlení
Hasteření s výbojem temna, je neodvratná skutečnost, našeho žití ve chlívě světa.

Mor prožírá lidi závistí a sebechválou..
Hnijíci netvor čuchá pach svých problému.

Vonní se přetvářkou,
na ten brilantní svět
bez hříchů a jedů.

Tak polykej slova bez ostychu a říkej slova svá.
Ozvěna hlasu u tvého centra, je blud a krutý klam.

Proud nádherné, zářivé slasti v opojení s černým strachem znějíci hudby, je orgasmus.



Přidat komentář

Prána

14. února 2012 v 19:17 | Jakub Pavlík |  zamyšlení
Příjmy potravu E, umřeš.
Hnízdo odpadu v těle se rozmnožuje zrnkem obilí, pak podle našeho předsvědčení jsme zdraví do chvíle kdy nastane životní problém, NEMOC

Narušená aura
Příjmi světlo, náhražku potravy a žít budeš s hudbou nálady kvlaitního zdraví.
Intuice moudrého blázna je větší, než instinkt smrtícího obžertství.

Obejmi v náruči strom.
Zbav se strachu instinktu.
Věř intuici v sebe.
Napíj se vody, natáhni ruce.
Krok bolesti, ale léčitelské zdraví.

To vše prána praví.
Život chuti okem
Né sádlo chuti zubem
Počet komentářů: 1

Úsměv

8. února 2012 v 19:17 | Jakub PAvlík |  humorné
Smích jsou d´ábelské větry, již znetvořují rysy lidských tváří a lidé pak vypadají, jako opice.
Bůh se taky nesmál. Ale nikde ve spisech se tak nepravý, že by tak činil..

Smích je pro lidi prosté.
Smích zbavuje člověka strachu.
Tudíž ztrácí strach k d´áblu.

1327
Ideologie křestanské církve.
Počet komentářů: 1

Odpadlík

30. ledna 2012 v 15:58 | Jakub Pavlík |  zamyšlení
Začni pracovat se svým tělem a budeš se setkávat s lidmi, o nichž se ti ani nezdálo.
Otevřít oči nad přítomností, nikoliv minulostí…
Poznáš, když budeš poznávat, nikoliv blouznit…
Pokud chceš, máš. Stačí se zeptat.
Chůzi májí tvé nohy, nikoliv útěk.
Když bojuješ nemáš co ztratit. Pouze sám sebe.
Pokud ztrácíš, sílíš. Pokud přežiješ.
Máš hlad, dokud se nenajíš.
Žízeň dokut se nenapiješ.
Ale tvá slova vždycky budou bez významu. Pokud se nevzpamatuješ.
Přidat komentář

demagogie

25. ledna 2012 v 15:45 | Jakub Pavlík |  texty písní
Zakrytá lež Tě nadnese.
A tvůrce pravdy bez úspěchu Svět.

Umřít jako štástný člověk, nebo žít jako bestie

Bílý humor, černá pravda
To je síla demagogie

Blbec, kretén,zoufalec.
To je obět´demagogie.

Otevř knihu, zační číst.
Moudrost falše slova vání průjem z vás, zazní z vás.
Dokut´ nevíš nepoznáš.
Je však pro tebe neznámá síla vůně demagogie.

Přidat komentář

Ego

24. ledna 2012 v 12:12 | Jakub Pavlík |  zamyšlení
Otevři Dveře..
padáš,
Nech je zavřené a
poletíš.

Úder někomu, tě zachraní
Úder tobe tě posílí.

Zmatek je radost
Láska je unik.

Hovna radosti
Plinka pohodlí
průjem zlosti
Vše je smrdutý život

Ale vůne nejvyššiho nebesa je zlá,
peklo voní Božím světlem.

Úsměv patři mě a pak zase mě.
už jsme na to přisli no jé jé...
¨
Je to avangarda.

Našel jsem tebe ve mě.
Pojd´ zažijem neuveřitelný ráj.
Počet komentářů: 1

Překvapení

19. ledna 2012 v 15:50 | Jakub Pavlík |  humorné
prasknutí akné ve tváři, černá tečka chemicky ošetřena.
Krása, vůně, dokonalost.

pomeranč v obchodě
Přidat komentář

Pochvala emoce

19. ledna 2012 v 15:46 | Jakub Pavlík |  zamyšlení
Struny na kytaře, emoce tonoucí v řece.
E A D G H E
elože autora destruktivním géniem hovořící elegantně
Přidat komentář

Jak pro koho

19. ledna 2012 v 15:43 | Jakub Pavlík |  zamyšlení
........oděná v hábitu tvé matky, královna usedá na trůn........

Je zřejmé, že lidé závislých na své matce, jsou poněkud rozhozeni s tím co příjde, když to příjde.. Proto věčný partner, tedy naše matka někdy musí shodit ten staromodní šat, který pak bude nosit náš budoucí partner, ale už ten co jí říkáme zamilovanost.. Někdy to pořád plave, jako průjem bez víru, ve kterém, stejně ten smáčený plášt´připadne původnímu modelu na molu, tedy naše matka. Pozor, musí žít v existenci.

Ale variant.. je mnoho. Vír průjmu začne pohlcovat naše domněnky. Pak už hábit nikomu nemusíme vnucovat..

Nemáme hábit, ale partnera ano, pak nastane svoboda, která nás nudí.. Měníme styl, ale výsledek bohužel žádný. Ve výsledku, naše argumenty jsou stejnak k hovnu. Nechme osud řídit náš život, ten nám vyložil karty.
Přidat komentář

Vyznání

18. ledna 2012 v 20:00 | Jakub Pavlík |  láska srdcí
To ticho mezi námi, známe oba.
To slovo mezi vámi je stud.

Kdy vodu budem pít ze studny naší zahrady,
až někdo nalije a podá číši.
až polknu uvidim obraz ve mě.

Nalij a podej mi doušek vody.
Obraz tvůj, v odrazu vody.

Ach já hlupák je to jen obraz na steně.

Ale kdy nazvu tě.
Jen mi dovol říci. ach né né zmateně.
Že brzy vytahnu tu vodu pro tebe.
Jen slepé verše pro tebe,
nevim jak s čím..
Uz vím ty a já ovace naděje.
Řečním obraz,
ale žádná slova..
Kdy začnu s čím.
Počet komentářů: 1

Mikrob

18. ledna 2012 v 19:58 | Jakub Pavlík |  texty písní
Mikrob...

Uvnitr v tele, co jestli je ..
co titi se projevuje Planet, Planet.
planeta mikrobů v tele, lopoti destrukci v tele.
lopoti lopatkou zazraky,mikroby smyslíci hromadky.
Stavba bunek se rozviji, vask my utichnem ze smíchem bez boje síly.
mikrob.. vylecena.. mikrob chodicí radost.
Radosti uz placeme, ze vysledkem je fiktivni nemoc mikrob...je fiktivni nemoc mikrob.

Příště jsi vypíj kopřivový čaj
Počet komentářů: 1

Part II

18. ledna 2012 v 19:44 | Jakub Pavlík |  zvěrstva

Znásilnění PART II.



Odhozená leží v zemi.
V mukách, živá krví v zemi.

Kalná smršt kolem bahno zalévá
Oslepená, zmatená, útokem mrdlá.

Život bere kamenem, úhozem do temene hlavy.

Ref.
Výkřiky neslyším
Sleduji tvé mučení

Výkřiky prožívám
nedívám se na rány.

Radosti mi rozdáváš, svým šepotem konce.
Pokračuj a za chvíli se stopořím.

Teču, mrtvá lež.
Stříkám, nehybně lež
Padám k zemi.
Přidat komentář

Part I

18. ledna 2012 v 19:42 | Jakub Pavlík |  zvěrstva

Znásilnění PART I.

Sex je přirozený,bez omezeni
se soužitím mezi opačných pohlaví,
který se neridi prikazem,
nýbrž signalem dobrovolnosti..

Poslouchej muj hlas
a nezapoměn, poprvé.
Poslouchej muj hlas naposledy.

Roztáhni nohy
a poslouchej vuni bezmoci.
Ochutnej, uvidíš jej pořád..

Ref.

Děvko lízej.
Tuhle tmu si pamatuj.
Děvko lízej
Tuhle pannu neznáš.
Děvko lízej
Vaz ti zlámu, bran se
Děvko lízej
V tutu chvíli polykáš.

Roztáhni nohy, nebolí to..!!
Řvi!!
Pláč neslyším..vystříkni to!!
Volej o pomoc.
Neslyší tě.
Řezejme údy těch, kteří lítost neznají
Řezejme pysky těch, kteří u toho mluví.
Přidat komentář

Jen Tebe

18. ledna 2012 v 19:31 | Jakub Pavlík |  láska srdcí





Červená zář tvého srdce je mi nakloněna.. něžným hlasem zpívajícím jen o nás.. rozhodujícími okamžiky našich kroků.. kterou vedou očistcem, rájem a peklem..

Hled do našich mračen úsměvů, tam kde viděli jsme je poprvé.

Peklem mě provázíš stále, já hlubokou poklonou se očím tvým při cestě do ráje klaním. Očisťuje je nás moře lásky a život věcný.

Ráj našeho pekla a očistec naší pravdy je unikat.

Překážka není obtížná, ani dlouze trvající.

Život je krátký a přece náš.
Přidat komentář

Den narození

18. ledna 2012 v 19:24 | Jakub Pavlík |  zvěrstva

Nechaný pozůstatek rozdrásaného penisu, odhozen hnijíc..

Nechaný pozůstatek rozdrásaného penisu, odhozen hnijíc..
Leží v rozkladu v psí zhaslé tlamě, díkic kulce prolétnuté oční rozšířenou zornicí strachem.
Bránit se střelec musel, když teritorium cizích navštívil.
Čas uplynul, když zrovna začal zpívaný text.
Penis pat říjíc vám. Jako odhozený život, který jste po s topoření nechaly vyvrcholit, až se to samo udělá.
Střelec vidějic další rozdrásaný život, pojme jako důsledek něčeho nedokončeného a odhozeného.
Proto važme si toho nejrychlejšího a toho největšího,
který naším zrakem spatřil první světlo na konci tunelu..
Važme si den narození.
Přidat komentář

Veta

18. ledna 2012 v 18:52 | Jakub Pavlík |  zamyšlení
Veta

Vůně strachu,řenčí mince
hrajicí padá k zemi, mince rencí.
Přerušovaný pohled tupé čočky.
divajic zvenčí kudy udeří.

Vždyt´pohled tiši, jako mluvka ve stěne.
ranou davu, je mu vetšina
kdyz šusteni zničeho je.
je ostrá, křičící, řečnící, imtimní.
Odveta za zlý skutek - Veta
Přidat komentář

Krthkuv Koncept

17. ledna 2012 v 19:02 | Jakub Pavlík |  zamyšlení
Krthkuv Koncept

Pohnutek svědomí, již zastavené jest..
dřímá v hlubině zármutku, již otevřené oči probudí.
tam kde sílí naše zvednutá paže, je zař rudé armády vyšši moci.
Pobavme se a knebi pohledite...
Jen nás obklopuji v naši slepotě.. Ti v očich našich otevřenyýh, všude kde svetlo je a všude nachazí se...je
duše života promarněná věcnym usilím zvědavosti..
všude nás obklopuje reklama, která postupně silí, my slábnem
Přidat komentář

Další články

Kam dál